Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 40. týden

Brána poznání / Delacroix: Svoboda vede lid na barikády (Vysílání: 29.9., 16.10 hod., ČT2)
Delacroix byl největší malíř romantismu; ve svém díle spojil vitálnost Rubense s barevnou nádherou benátských mistrů. Podle Cézannova výroku měl nejkrásnější paletu Francie.
Do francouzského malířství vnesl, inspirován anglickými krajinami, moderní malířskou techniku, pracující s dělenou plošnou skvrnou podle zákona barevného kontrastu. Propojil tradici malby renesanční a barokní a zároveň předznamenal impresionismus. Delacroixův romantismus přitom obsahuje klasicistní jádro; byl příliš Francouzem, aby neobdivoval klasickou antiku a neměl vrozený smysl pro racionální řád, harmonii a dokonalost. Usiloval vyrovnat se nejen Tintorettovi a Tizianovi, ale i Rembrandtovi a Poussinovi. O jeho vysoké intelektuální úrovni svědčí také jeho kritiky a zejména jeho Deník; ve svých názorech na umění, literaturu a hudbu se Delacroix je jedním z prvních moderních uměleckých teoretiků; jeho názory, soudy a postřehy mají podnes platnost. Svým malířským dílem ovlivnil obě následující generace francouzských malířů, realisty a impresionisty.

Praha, město věží / Věže opevnění (Vysílání: 29.9., 17.35 hod., ČT2)
Nejstarší z věží jsou věže opevnění. Některé jsou známé, jiné nikoliv. Z těch známých je to Malostranská mostecká věž, Prašná brána a do daleka viditelná bašta sv. Jakuba v tzv. Hladové zdi na Petříně. Z těch méně známých např. kostel sv. Martina ve zdi, dvě zapomenuté hradební věže ve vnitroblocích v Bartolomějské ulici, zaniklá Věž malířů na Karlově a bašta č. 19, na níž stojí Kramářova vila.

Brána poznání/ Deset století architektury/ Pražské románské domy (Vysílání: 30.9., 16.10 hod., ČT2)
Soubor pražských románských domů čítá asi šedesát různorodých zbytků měšťanských obydlí, postavených na Starém Městě pražském ve druhé pol. 12. a v první pol. 13. století. Pro svou původnost a mnohotvárnost řadí odborníci tuto pražskou architekturu na první místo v obdobných evropských stavbách. Až do roku 1898 nikdo netušil, že Praha měla ve 13. století nejenom dřevěná stavení, ale mohla se chlubit i kamennými domy. První románský polosuterén byl objeven náhodou při bourání jednoho z domů v Týnské uličce. Původní románské domy - pokud jsou dochované do dnešní doby - tvoří sklepy, suterény a polosuterény současných domů. Až na výjimky jsou zachovalé románské prostory bez výzdoby. Jako stavební materiál byly použity opukové kvádříky, pečlivě opracované kladivem a dlátem. Původní podlaha je hluboko pod úrovní dnešního terénu, který se podle odborníků ve středověku postupně zvyšoval vrstvením městských odpadků. Románské domy, které byly i dvoupatrové, většinou obsahovaly centrální sálový prostor, sklenutý na sloupy, osvětlení obstarávala malá okénka ve tvaru střílny, Z klimatických i bezpečnostních důvodů si stavitelé větší okna nemohli dovolit. Ostatně Pražané s ohledem na klimatické podmínky nemohli hledat inspiraci ani v jižní Francii ani Itálii. Stavitelé měšťanských domů se tedy inspirovali domácími církevními stavbami či královskými a šlechtickými hrady. A své domy přizpůsobili svým potřebám, vznikly kupecké domy. Tyto stavby dokazovaly bohatství města a byly základem pozdějších gotických domů.