Scéna.cz 

Milan Kunc: Amor a Psyche

Provokativní, vtipná, divácky atraktivní a srozumitelná. Těmito přívlastky bývá charakterizována tvorba mezinárodně proslulého českého malíře, kreslíře, keramika, performera a fotografa Milana Kunce (*1944). Pravdivost tohoto hodnocení mohou nyní zevrubně posoudit návštěvníci olomouckého Muzea moderního umění. Retrospektivní Kuncova výstava nazvaná podle jednoho z jeho obrazů AMOR A PSYCHE představí od února do 9. května více než stovku kreseb a několik desítek obrazů z let 1976 až 2009.

Podle kurátora olomoucké výstavy Ladislava Daňka je Milan Kunc jedním z mála českých umělců, jejichž tvorba je známá a respektovaná po celém světě. „Jeho výrazně figurativní práce jsou součástí řady veřejných i soukromých sbírek v Holandsku, Německu, Švédsku nebo v Itálii. Některé obrazy vlastní i americký herec Sylvester Stallone,“ zmínil Daněk zajímavého sběratele Kuncových děl. Cestu k mezinárodnímu věhlasu si podle něj Kunc otevřel emigrací v roce 1969. „Nedokončil sice Akademii výtvarných umění v Praze, z níž byl v roce 1967 vyloučen kvůli údajnému nedostatku talentu, zato ale v roce 1975 absolvoval akademii v německém Düsseldorfu, a to u takových profesorů a významných umělců, jakými byli Joseph Beuys a Gerhard Richter. Zásadní význam jak pro Kuncův vývoj, tak pro postmoderní malířství vůbec, pak měla skupina Normal, kterou založil v roce 1979 se spolužáky Čechem Janem Knapem a Němcem Peterem Angermannem, kteří stejně jako Kunc inklinovali k figurativní tvorbě,“ doplnil Daněk. Pro Kuncovo dílo přitom bylo a je příznačné spojování motivů a prvků socialistického realismu, reklamy a symbolů konzumní společnosti, surrealismu, naivního umění, pop-artu a kýče. „Ve svých mnohovrstevnatých obrazech kriticky, ale současně s humorem a ironií komentuje dnešní společnost,“ dodal kurátor olomoucké výstavy.

Jak ale upozornil, expozice v Muzeu moderního umění bude na rozdíl od některých předchozích retrospektiv Kuncova díla (např. v Domě umění města Brna, 2007) zaměřena z větší části na jeho pozoruhodnou kreslířskou tvorbu. „Kresebné umění Milana Kunce dosud nebylo v České republice dostatečně představeno v celém jejím spektru. A to přesto, že vždy hrálo v jeho díle stejně významnou roli jako malba. Kresba je pro něho nejen rychlým prostředkem pro zachycení nápadů nebo skic k obrazům, ale především ji chápe jako samostatnou výtvarnou disciplínu, v níž vytváří svébytná, svou bezprostředností v malbě stěží či vůbec nerealizovatelná definitivní díla,“ upozornil Daněk. Návštěvníci olomoucké výstavy se tak poprvé blíže seznámí s téměř celou škálou Kuncových přístupů k tomuto tradičnímu výtvarnému prostředku. „Zastoupeny jsou kresby suchým či olejovým pastelem, lineární kresby tuší, rudkou nebo různé kombinované techniky i nedávné portréty vznikající pomocí počítačového programu skype,“ doplnil kurátor s tím, že výstava zahrnuje celkem 113 kreseb z let 1976 – 2007 a 11 skicáků z let 1984 – 2009.

Doklady Kuncova kresebného umění jsou v Olomouci rozděleny do několika tematických okruhů. Jedinečné postavení má přitom portrét. „Vystaveny jsou například jeho rozměrné portréty přátel, provedené v technice suchého pastelu. Vznikaly na konci sedmdesátých let jako osobitá reakce na akademismus 19. století, který tehdy považovali za zavrženíhodný jak jeho profesoři, tak spolužáci na düsseldorfské akademii,“ uvedl Daněk. Další tematický okruh pak tvoří kresby dvojic či přímo milenců, které jsou pozoruhodným uměleckým ztvárněním rozmanitosti mezilidských vztahů, a to od těch „líbezných“ až po otevřeně erotické. „Nechybějí ani ženské akty, a to jak k ženskému tělu obdivné, tak upomínající na umění starých mistrů. Celému souboru pak dominují lineární kresby, které vznikly za autorova dvouletého pobytu v Římě koncem osmdesátých let,“ doplnil Daněk.

Olomoucká retrospektiva Milana Kunce ale samozřejmě neopomíjí jeho malířskou tvorbu. Na diváky čeká celkem 34 stěžejních obrazů z let 1979 až 1999. „Vystavujeme obrazy s civilizační tématikou, v nichž se v mnohdy vyhroceně ironické poloze zaobírá zejména náměty autostrád a televizní kultury, ale také plátna z 90. let, která provokativně kladou otázku, kde se nachází hranice mezi takzvaným vysokým uměním a kýčem,“ vyjmenoval Daněk.