Scéna.cz 

Karel Malich - malíř světla sochař kosmu

"Pán Bůh připoutal člověka k zemi tím, že mu dal schopnost plodit pokračování sebe sama. Těm několika z mnohých ponechal možnost uvidět a pochopit nicotu všeho. Tuto nicotu změnil v energii, která těm, co ji spatřili a uvědomili si ji, dává možnost tvořit. V tvorbě pak na tuto nicotu chvíli zapomenou a vytvářejí svou představu o světě."
Takto formuloval svůj umělecký "manifest" v roce 1970 malíř Karel Malich, narozený v roce 1924 v Holicích, v místě, které mělo pro jeho tvorbu zásadní význam.

V poválečných letech vystudoval Karel Malich nejdříve pedagogickou fakultu UK v Praze a poté strávil tři léta studiem AVU v grafickém ateliéru profesora Václava Silovského. Ve své malbě se nechal nejdříve inspirovat krajinou v okolí rodných Holic, ale velmi brzy se oprostil od jejích tvarů a vyjadřoval smyslové prožitky krajiny. Začal pracovat reliéfním způsobem - nalepováním různých materiálů, kamenů, písku, korku, polystyrénu - z roku 1960 pochází např. "Bílá krajina". Vytváří reliéfy a koridory - "pocitová pole" - krajiny jakoby viděné z výšky - něco, co se zcela odlišuje od tradic českého výtvarného umění. Po polovině šedesátých let zkoumá možnosti zobrazení průchodů a ploch pro pohyb energií. Tvoří objekty - např. "Černobílá plastika" V sedmdesátých letech uvolňuje a dematerializuje plochu plastik pomocí drátěných konstrukcí, v nichž opět odkazuje na energie krajiny a přírody ("Kosmické vejce", "Energie"), zkoumá meze zorného pole ("Hranice vidění"), Vrcholem těchto snah je objekt "Ještě jedno pivo?" Jeho drátěné konstrukce jsou zcela jedinečné a nemají ve světě obdoby.
Karel Malich, i když racionalisticky uvažující, je obdařen velkou senzitivitou pro vnitřní skutečnosti. Jeho dílo nevychází z rozumových úvah, ale z niterných prožitků. Malich hovoří o tom, že spatřil vlastní světlo, duši, věčnost. Zobrazuje tyto své vize, v nichž je přítomna i archetypální krajina jeho rodiště - kamenecký kopec nedaleko Holic. Po období sochařském se vrací ke kresbě a své vnitřní zážitky pouze zachycuje pastely na papíře. V poslední době po téměř dvaceti letech se opět chápe plastiky a vyjadřuje své poznání pomocí základních těles kruhu a elipsy.
Pro výstavu v Jízdárně Pražského hradu, kterou architektonicky uspořádal Malichův žák Frederico Diáz, se podařilo nashromáždit na tři stovky jeho děl- reliéfů, objektů i drátěných plastik z období takřka padesáti let, některá z děl jsou představena veřejnosti vůbec poprvé. Vrcholem výstavy je závěsná plastika "Lidsko kosmická soulož" z let 1984 - 88.

"Malichovi je osmaosmdesát a pořád pracuje, jako by v sobě měl neunavitelný motor. Uměním žije, a když tvoří, prožívá okamžiky radosti. Zdá se, že to je přesně ten důvod, proč se narodil: zjevovat radost ze života a předávat ji dál".

Výstava Karla Malicha probíhá v Jízdárně Pražského hradu již jen do 8. května 2013.