Scéna.cz 

Kino Art 38. týden

Galaktický expres 999
Jaký osud čeká na opačné straně vesmíru chlapce posedlého pomstou? Klasická japonská space opera (1979) Režie Rintaró (V japonském znění s titulky) (Premiéra)
Japonský autor komiksů a animovaných seriálů Reidži Macumoto patří mezi hlavní osobnosti na poli mangy (japonské komiksy). Macumoto se specializoval především na žánr space opery, který rozpracovával v osobitých světech mísících spvky sci-fi s naivním romantismem a ikonografií klasických dobrodružných příběhů. V jeho ikonických mnohadílných sériích jako Vesmírná bitevní loď Jamato, Kapitán Harlock či Galaktický expres 999 tak vesmírem křižují moderní piráti na speciálně upravených lodích vypadajících jako plachetnice či lidi napříč planetami převáží na první pohled obyčejný vlak tažený parní lokomotivou. Nezaměnitelný byl také Macumotův kresebný styl, jemuž dominovaly ztepilé vysoké postavy hrdinek opředených tajemstvím i tragických hrdinů, po jejichž boku se naopak pro odlehčení objevovaly karikaturně kreslené podsadité figurky jejich společníků. Macumotovy komiksy a podle nich vzniklé televizní seriály i filmy se během osmdesátých let dostaly také na obrazovky západních televizí a získaly svému tvůrci širokou mezinárodní popularitu. Ostatně slavné hudební duo Daft Punk vzdalo Macumotovi hold, když ho oslovilo na vytvoření animovaných videoklipů ke svému albu Discovery. Celovečerní film Galaktický expres 999 kondenzuje příběh Macumotova stejnojmenného epického komiksu, jenž vycházel v letech 1977 až 1987, i podle něj vzniklého stotřináctidílného televizního seriálu. Vyprávění pojednává o dvanáctiletém chlapci Tecuróovi, který se chce vypravit na planetu Andromeda. Tam totiž může zdarma získat mechatělo a s jeho pomocí může vykonat pomstu na krutém mechanickém hraběti Stroji, který zabil jeho matku. Jediný způsob, jak se na Andromedu dostat, představuje galaktický express 999. Díky záhadné krásce Maetel, která se nápadně podobá Tecuróově matce, se chlapci podaří získat jízdenku. Vydává se tak na dlouhou pouť přerušovanou rozličnými dobrodružstvími na jednotlivých planetách a měsících, kde expres na své cestě staví. Během nich Tecuró postupně poznává různé lidi i mechalidi a prostřednictvím jejich osudů přehodnocuje své odhodlání vzdát se lidské podstaty kvůli vykonání pomsty. Film režíroval uznávaný veterán japonské animace Rointaró a představuje typickou ukázku japonské animované produkce z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tvůrci, právě v čele s Rintaróem, tehdy vyvažovali nákladnost animace tím, že v řadě sekvencí užívali různé experimentální výrazové prvky, které svou expresivností zpravidla mají větší efekt na diváka než detailně propracovaná animace.
Vysílání: 16.9., 22.40 hod., ČT art

Sladký život
Lesk a bída římské smetánky očima Federica Felliniho. Italsko-francouzský film (1960). Hrají: M. Mastroianni, A. Ekbergová, A. Aiméeová, L. Barker a další. (V italském znění s titulky)
V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa...
Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů - Paparazzo - se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost.
Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy.
Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie).
Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy).
Vysílání: 20.9., 22.20 hod., ČT art

Taking Off
První americký film Miloše Formana. Satiricky laděný pohled na životní styl dvou generací Američanů (1971). Hrají: L. Carlinová, B. Henry, G. Engelová, T. Harvey, A. Lindleyová a další. Režie Miloš Forman (V anglickém znění s titulky)
Manželům Larrymu a Lynn, kteří jsou navenek spokojeni se svým životem, jednoho dne nečekaně zmizí dcera Jeannie. Začíná pátrání, v němž se ukazují marné snahy "rozumně" objasnit její dobrovolný odchod, stejně jako nalézt místo, kde se ukrývá... Takový je ve zkratce příběh, který natočil režisér Miloš Forman v USA poté, co zde dlouho hledal vhodnou látku pro svůj nový film. Navázal v něm na svoji českou tvorbu (zejména na snímek Konkurs) a zároveň satirickým až zlomyslným způsobem postihl způsob života některých Američanů. Není proto divu, že byl mnohem lépe přijat evropskými diváky. Získal za něj ocenění britské akademie BAFTA za nejlepší režii a na MFF v Cannes Cenu za nejlepší film. Současně otevřel Miloši Formanovi cestu k další umělecké činnosti a možnost přesvědčivě se prosadit mezi hollywoodskými tvůrci. Po jeho dokumentu Viděno osmi, pojednávajícím o olympijských hrách v Mnichově, vznikla jeho mistrovská díla jako muzikál Vlasy, Přelet přes kukaččí hnízdo, Amadeus či Lid versus Larry Flynt.
Vysílání: 21.9., 20.20 hod., ČT art