Scéna.cz 

Jak se zrodil pražský úředník

Každý jen trochu solidní průvodce po Praze neopomene své klienty informovat o tom, že původně samostatná pražská města byla za Josefa II. spojena v jeden celek, a tak vznikla naše metropole Praha.

Stalo se to v roce 1784 a letos tomu bylo právě 230 let. Významné výročí pro život velkoměsta připomíná open-air výstava před pražským magistrátem na Mariánském náměstí. Materiály pocházejí zejména z fondů Archivu hlavního města Prahy a pro veřejnost je vynesli na denní světlo pracovníci archivu Martina Maříková, Ondřej Bastla Petr a Slámová, autoři výstavy.

Na velkoformátových panelech se kolemjdoucí Pražan, Čech nebo i zahraniční turista dozví spoustu běžně známých ale spíše neznámých, překvapivých i zábavných informací. Už na počátku je zajímavé sledovat na mapě územní vývoj Velké Prahy. V letech 1850 až 1901 byly k historickému jádru připojeny Holešovice a Libeň, největší počet obcí - celá dvacítka- byl připojen v roce 1920 až 1922, kdy vzniká Velká Praha - např. Bubeneč, Troja, Vinohrady. Další vlna následovala v roce 1968 - Ďáblice, Kbely, Letňany, Modřany, Velká Chuchle, Chodov, Háje, v roce 1974 to byly Kolovraty, Uhříněves, Třebonice, Zličín, Písnice, Zbraslav, Lipence.

Vedle historických i současných map je k vidění spousta pohledů na Prahu - známé rytiny Vincenta Morstadta - nikdo by si už ani nedovedl představit, jak romanticky vypadal ve třicátých letech 19. století Karlín za Poříčskou branou, Vyšehrad, kostel sv. Apolináře s porodnicí nebo Staroměstské náměstí na rytině Františka Fridricha z roku 1870. Neméně půvabně vyhlížejí Nové aleje - dnešní Národní třída na pohledu Kašpara Plutha z roku 1794, Malostranská radnice nebo Korunovační průvod Leopolda II v roce 1791, v němž pochodují také členové magistrátu, ve výčtu pohledů nechybí pohled na Prahu z Letné z roku 1598 od mistrů Hoefnagelů.

Krásné pohledy a mapy samotné by ovšem nevysvětlili, proč se ke spojení pražských historických měst Josef II. odhodlal. To vysvětlují hutně ale srozumitelně formulované texty v češtině a angličtině. Historické jádro tvořily do unifikace čtyři samostatné celky s různou historií. Za nejstarší se považuje tradičně sídliště na pravém břehu Vltavy - Staré město, které obdrželo městská práva v roce 1234, po něm následovalo Menší Město neboli Malá Strana, koncipovaná jako nové město město a nadaná všemi právy v roce 1257, do doby Jana Lucemburského spadá vznik původně poddanského města Hradčan, povýšeného na královské město až za Rudolfa II. v roce 1598 a zcela nové založení - Nové Město, kterým Karel IV. podpořil v roce 1348 existenci nové univerzity. Každá z těchto jednotek se spravovala podle svých práv, měla svou vlastní radnici, městskou radu i erb. Co fungovalo zdárně ve středověku, přestávalo fungovat s novými hospodářskými strukturami a vývojem o několik staletí později. Již v 17. a na počátku 18. století byla tato roztříštěnost a administrativní a správní nesourodost velkou brzdou ekonomického rozvoje. Marie Terezie a Josef II. se proto velmi záhy v rámci modernizace státu zabývali plánem na administrativní sjednocení Pražských měst a vytvoření moderně fungujícího byrokratického aparátu. Přípravy na spojení probíhaly již od roku 1771.

Přes progresivní charakter měl uvedený akt vyhlášený v roce 1784 také svá negativa. Původně nezávislí měšťané, kteří spravovali sami své záležitosti a byli voleni ze svého prostředí, se najednou stávají pouhými vykonavateli nařízení státních orgánů - českého gubernia a ze ctěných představitelů obce se stali profesionálními úředníky. Již nezáleží na dobrém původu a majetku ale na vzdělání a praxi. Všechny radnice byly zrušeny a centrálním orgánem pro celé město byla Staroměstská radnice.

K tomu jak si mají úředníci počínat, vycházela různá nařízení a řády, kde se jim dostává i takových rad, jak správně ořezávat husí brk. Některé zásady by mohly být ale aktuální i dnes. - nemluvit špatně o představených, zastávat úřad co nejlépe, dodržovat úřední hodiny, samozřejmostí byla dobrá morálka, neúplatnost, mlčenlivost o úředních záležitostech.

V čele magistrátu stálo prezidium - purkmistr a jeho dva zástupci - původně měli být voleni, ale nakonec to skončilo jmenováním nadřízenými instancemi. Prvním purkmistrem nového úřadu se stal právník Bernard Augustin Záhořanský z Vorlíka (+1790), jehož portrét nemůže chybět.

Při procházení pouhých několika desítek metrů před novou radnicí, kde jsou umístěny výstavní panely, je člověk díky důmyslné instalaci a výběru dokumentů stržen a upoután pražskou magistrátní historií připomínající v mnohém dnešek téměř tak, jako kdyby strávil několik hodin na velké muzeální výstavě. Aranžovat open- air výstavy na téma, které by přímo v prostoru archivu nebo muzea nevzbuzovalo až takový zájem, se ukazuje být tím správným trendem.