Scéna.cz 

Druhý břeh po čtvrté

Časopis Druhý břeh na sebe nechal čekat, což se projevilo na jeho obsáhlosti. Čtvrté číslo staví most mezi skončenou a začínající sezónou, vedle sebe se ocitají Shakespeare a Crommelynck. Hned v úvodu zaujme rozhovor s herečkou Marií Málkovou. Dále v časopise najdeme studii britského teatrologa Kiernana Ryana o Shakespearově komedii Oko za oko, která se hraje ve Švandově divadle od loňské sezóny. Ryanova srovnávací kritika dosavadních výkladů textu i vlastní interpretace zajímavým způsobem odpovídá i neodpovídá představení režiséra Michala Langa. Redakci ji doporučil Martin Hilský, překládal Ondřej Pilný.
Herečka Marie Málková si zahrála ženské hrdinky jak v Oku za oko, tak ve Vášni jako led, která právě přibyla na repertoár Švandova divadla. V roce 1978 byla Leonou v inscenaci Vášně jako led v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, o deset let později Isabelou v představení Oko za oko v libeňském divadle v Praze. Obě představení režíroval dlouholetý partner Marie Málkové Jan Grossman.

Letos oslavila 80-té narozeniny významná herečka Realistického divadla Věra Kubánková. Rozhovor Druhému břehu poskytla ochotně a otevřeně, ale se skromností sobě vlastní v něm jen velmi málo mluví o hereckých úspěších, kterých dosáhla na Smíchově a především v Divadle za branou. Režisérka Helena Glancová si pro Druhý břeh připomněla zážitky z postav Věry Kubánkové, ze kterých zůstalo jinak zachyceno tak málo.

Od května 2003 probíhají ve Studiu Švandova divadla Scénické rozhovory - cyklus setkávání se zajímavými osobnostmi české a světové kulturní scény. Moderátor David Hrbek na stránkách Druhého břehu rekapituluje svoje dosavadní zkušenosti a jako pozvánku na letošní sezónu nabízí zkrácený přepis večera s režisérem Davidem Radokem.

Z knihy belgického teatrologa, profesora katedry románské literatury na Université catholique v Louvain Pierra Pireta Une dramaturgie de l´inauthentique redakce se svolením autora i vydavatele vybrala pasáž týkající se Vášně jako led. Piret sleduje, jak promyšleně autor užívá zprostředkovaných referencí jednajících postav o klíčových skutečnostech hry a příběhu, které jsou stavebním prvkem i samotným námětem Crommelynckovy hry. Překlad připravil David Kraus.
Zajímavým doplňkem k Piretově studii je komentář, kterým Vášeň jako led opatřil sám Fernand Cromemlynck, když psal odpověď na kritické výtky po premiéře hry. A také článek, v němž přivítal Crommelynckovo ocenění jako nejlepšího belgického dramatika v roce 1931, jeho kolega a přítel Michel de Ghelderode.
Pak už následuje nejobsáhlejší a taky nejveselejší část časopisu – první české vydání Crommelynckovy komedie Žena s příliš malým srdcem. Hra o úzkoprsé novomanželce posedlé domácím pořádkem, v jejímž malém srdci není místo pro lidskou přirozenost ani pro lásku, je nejslunnější autorovou hrou. Balbínino slabé srdce kolabuje při každém nárazu nepředvídatelného, nespoutaného života. Postava je obtížena všemi rozumářskými nectnostmi, které Crommelynck neměl rád na Francii. Konec hry udělí divadelní hrdince lekci, na kterou se nezapomíná a Balbína se uzdraví. Žena s příliš malým srdcem patří s Velkolepým paroháčem na francouzských jevištích k nejhranějším Crommelynckovým komediím - doklad toho, že se nakonec belgický dramatik a francouzské divadlo definitivně usmířili....