Léčitel: umět si odpouštět a usmířit se

autor: archiv divadla
zvětšit obrázekDivadelní spolek Kašpar uvedl 7. listopadu 2026 v premiéře inscenaci LÉČITEL irského dramatika Briana Friela. Hru v české premiéře nastudoval v roce 2012 Filip Nuckolls v rámci společného projektu Činoherního studia Ústí nad Labem, Divadla Petra Bezruče z Ostravy a pražského spolku Kašpar. Tehdy si postavu Franka zahrál Jakub Špalek, který se k titulu nyní vrací jako režisér. Obě nastudování dramaturgicky provází Lenka Bočková. Do role Franka Špalek obsadil Jana Jankovského, Grace hraje Eva Elsnerová a Teddyho Marek Pospíchal. Nové nastudování divadlo uvádí v Klubovně v Jindřišské ulici.
Brian Friel vstoupil na česká jeviště v roce 1987, kdy Divadlo F. X. Šaldy v Liberci uvedlo jeho hru LÁSKY CASS MCGUIROVÉ v překladu Oty Ornesta. Nejčastěji se zdejší divadla vracejí k TANCI NA KONCI LÉTA, který od roku 1993 nastudovala řada souborů. Ojediněle naopak zůstávají zastoupeny tituly AFTERPLAY v Divadle Na zábradlí (2004) či LISTY DŮVĚRNÉ v Národním divadle (2009). Kašpar se k Frielově dramatice přihlásil již v roce 1997 inscenací PROMĚNY. Nynější LÉČITEL tak navazuje na dlouhodobější zájem souboru o tohoto irského autora.
Tři výpovědi, nejistá skutečnost
Program inscenace přibližuje fenomén léčitelství i léčbu vírou. Friel však divákovi neposkytuje jistotu, zda je Frank skutečně obdařen mimořádným darem. Tři postavy vyprávějí společný příběh, ale jejich vzpomínky se rozcházejí. Každá výpověď proměňuje náš pohled na události i na vztahy mezi jejich účastníky. Vedle otázky, zda Frank dokáže uzdravovat, tak vyvstává další: jak se jeho případná schopnost pomáhat druhým slučuje s bolestí, kterou působí Grace? Může být dobro konané pro cizí lidi vykoupením za selhání vůči nejbližšímu člověku? I tady ovšem narážíme na nejistotu, nakolik Frank sdílí skutečnost s ostatními a nakolik žije ve vlastní představě o ní.
Režisér Jakub Špalek se zaměřil na jednotlivé postavy, které na jevišti vystupují samostatně. Jejich monology, osobní vyjádření a hodnocení vytvářejí vzájemný, byť nepřímý dialog. Divák si musí jednotlivé příběhy protnout sám, a do dramatikova textu tak vstupuje další úhel pohledu — tentokrát divákův. V tom je Frielův text i Špalkův přístup rafinovaný.
Vše se odehrává v prostoru připomínajícím běžnou divadelní zkušebnu. V centru jeviště stojí dva praktikábly, na kterých se dá sedět i ležet. Vlevo je barový stolek s židlí, vodou a whisky, v pravém rohu stůl a židle. Špalek nabízí surový pohled na emoce jednotlivých postav. Prostor nezatěžuje dekoracemi, které by jej vázaly k jedinému prostředí — vyprávění nás zavádí do hospody, domu či na pole. Tato místa vznikají až prostřednictvím hereckého podání a divákovy představivosti.
Špalek umí číst velmi pozorně mezi řádky. K tomu jistě přispěla i jeho vlastní herecká zkušenost s touto postavou. Nyní si k textu našel vlastní cestu, do níž vstupují i osobní životní zkušenosti. Velmi dobře pracuje s energií každé postavy, zejména s rytmem vyprávění. Pod jeho citlivým vedením herci odhalují své postavy až na dřeň.
Kostýmní výtvarnice Petra Krčmářová zarámovala děj do padesátých let minulého století. Grace oblékla do hnědavých vzorovaných šatů s dlouhými rukávy, vázačkou u krku a páskem, které doplňují šněrovací kotníkové boty. Frankův kostým má v sobě bohorovnost i nedbalost: proužkovanou košili doprovází široká, povolená a nakřivo posazená vázanka, modrá vesta, volné tmavé kalhoty a černý klobouk. Teddyho, producenta kočovné společnosti, charakterizuje civilnější pohodlí — výrazný modrý pletený svetr, dlouhá vzorovaná šála, šedé kostkované kalhoty a hnědé šněrovací boty.
Postavy odhalené až na dřeň
Jan Jankovský coby Frank inscenaci otevírá. Zamýšlí se nad léčitelstvím, pochybuje, zda je pro něj údělem, nebo posláním. Vypráví o úmrtí matky, zatímco podle pozdějšího svědectví Grace mu zemřel otec — matka byla v té době již dávno mrtvá. Vedle příhody s uzdravením pokřiveného prstu zaujme i jeho postoj ke Grace, kterou označuje za milenku. Rozpory mezi jednotlivými výpověďmi se bolestně soustřeďují kolem narození jejího mrtvého dítěte. Frank tvrdí, že sám vyrobil bílý kříž s nápisem Dítě Franka a Grace Hardových. Grace líčí porod na korbě dodávky z pozice rodičky. Teddy pak vypovídá, že Frank v okamžiku porodu odešel a kříž vyrobil on. Každý tak předkládá vlastní verzi společné minulosti.
Jankovský vyprávění rytmizuje zejména proměnami hlasové intonace. Hru otevírá mumláním slov, která mohou divákovi zprvu znít jako léčitelovy mantry. Teprve později Frank objasní, že jde o názvy vesnic, kterými jejich svérázná kočovná společnost projížděla. Grace je následně přibližuje jako vymírající místa a jejich jména vyslovuje s podobnou intonací. Opakování tak získává další význam a zároveň propojuje samostatné výstupy. Jankovského projev doprovází výborná práce s gestikou rukou — mnutí prstů, přejetí po bradě či srovnání kravaty, jako by Frankovi velmi záleželo na vlastním zevnějšku.
Eva Elsnerová jako Grace přesvědčivě hledá slova pro co nejpřesnější popis prožitých situací. Jednotlivá vyjádření opravuje, zpřesňuje a vrství jejich významové nuance. Když například vzpomíná na Frankův pohled do jejích očí, vzápětí se zarazí: vlastně se díval mimo ni, někam za rameno. Toto hledání je věrohodné a současně dál rozkmitává divákovu představu o tom, co se mezi nimi odehrálo. Nejsilnějším místem jejího vyprávění zůstává svědectví o narození mrtvého dítěte.
Marek Pospíchal vstupuje do hry jako sebejistý Teddy, který musí být vždy hlavně nad věcí. Jeho výstup začíná písní The Way You Look Tonight v podání Freda Astaira. Oproti předchozím dvěma protagonistům je halasný. Vrací se také k příhodě se svým vipetem, o němž se zmiňoval už Frank. K písni, kterou Frank neměl rád, ale trpěl ji, přidává další vzpomínku: provázela chvíle, kdy se Frank a Grace dali dohromady. Ani jeden z nich ji však později takto nevnímal. Milostné vyznání ženě obsažené v textu tak získává v příběhu jejich vztahu bolestný podtón. Pospíchal propůjčuje Teddyho emocím pragmatický nadhled.
Závěrečný výstup patří Frankovi. Inscenaci otevíral sundáním kabátu, nyní si jej oblékne a hra končí. Jeho návrat vytváří pomyslný kruh, přesto na nás působí jako dovětek k již uzavřenému příběhu. Po Teddyho svědectví o identifikaci Grace, která spáchala sebevraždu, bychom totiž mohli příběh vnímat jako završený.
Inscenace Léčitel Divadelního spolku Kašpar v režii Jakuba Špalka otevírá velmi intimní prostor. Může se stát příležitostí k vypořádání s osobními prožitky jak pro protagonisty na jevišti, tak pro diváky v hledišti. Kolik z nás prožilo ve vztazích s blízkými události, na které každý vzpomíná jinak? Právě odtud si z Léčitele odnášíme potřebu umět si odpouštět a usmířit se.
★★★★★
🎭 Brian Friel: Léčitel
Překlad Ester Žantovská; režie Jakub Špalek; kostýmy Petra Krčmářová a dramaturgie Lenka Bočková.
Osoby a obsazení: Frank (Jan Jankovský); Grace (Eva Elsnerová) a Teddy (Marek Pospíchal).
Divadelní spolek Kašpar, scéna Klubovna v Jindřišské ulici. Premiéra 7. listopadu 2026.
📘 www.divadlovceletne.cz
TIP!
Časopis 47 - rubriky
Časopis 47 - sekce
HUDBA
Hudební tipy 46. týden
Rolling Stones: Sticky Fingers - Live at the Fonda Theatre
Koncert legendárních Rolling Stones doplněný o d celý článek
OPERA/ TANEC
TanteLAB III uvádí inscenaci SIGNAL__PROTOCOL
Třetí ročník dlouhodobé umělecké laboratoře TanteLAB souboru Tantehorse vrcholí novou inscenací. Nastupující g celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 46. týden
Válka světů: když Mars utočí
Dnešní pohled na stále rezonující vědeckofantastický román Herberta George Wel celý článek



