Scéna.cz 

Jan Grossman – Žít svůj osud

Jan Grossman – Žít svůj osud
O životní cestě jednoho z nejvýznamnějších režisérů poválečného českého divadla, od jehož narození uplynulo v těchto dnech 95 let (1997). Režie A. Kisil. Na 22. května připadlo 95. výročí narození Jana Grossmana, výrazného divadelního režiséra, literárního a divadelního kritika a teoretika. V letech 1945–1948 studoval na Filosofické fakultě UK v Praze srovnávací dějiny literatury a estetiku a následně působil jako lektor činohry Národního divadla. V 50. letech byl dramaturgem několika scén: Státního divadla v Brně, Burianova divadla D34 v Praze a experimentální scény Laterna Magika. Stěžejní tvůrčí období je pro něj spjato s Divadlem Na zábradlí, kde od roku 1962 zastával funkci uměleckého vedoucího činohry.

Zde se naplno projevil jeho režisérský talent, jenž se dá spíše považovat za rozvíjení filosofického myšlení prostřednictvím inscenační metody. U tehdejšího režimu nicméně Grossmanova inklinace k absurdnímu divadlu nebudila důvěru a i když jeho poetika, jež se odrážela na celkovém repertoáru divadla, získávala mezinárodní renomé díky častým zájezdům, on sám směl vycestovat až roku 1967. Díky tomu mohl po srpnu 1968 získat několikaleté angažmá v Nizozemsku a hostovat na několika evropských divadelních scénách. Vracel se však do Československa, což se mu stalo osudným kvůli mylnému nařčení z režírování tajného představení Havlovy hry. Pas mu byl zabaven a v následujících letech mohl působit pouze na oblastních scénách. Až roku 1983 mu byl umožněn tvůrčí návrat do Prahy a režíroval inscenace v Divadle S. K. Neumanna. Roku 1989 se konečně mohl vrátit do Divadla Na zábradlí, kde se později opět stal jeho uměleckým šéfem. Typickými postupy jeho režií byla zkratka, náznak, metafora, kontrast, ostře pointovaná gradace, s cílem odhalit nové úhly pohledu na inscenované dílo. Pojímal divadlo jako tvůrčí dílnu, kulturně-společenské ohnisko. Z jeho legendárních inscenací jmenujme například: Král Ubu (1964), Vyrozumění (1965), Proces (1966), Racek (1978, v divadle v Chebu), Don Juan (1982, 1989) či Largo desolato (1990). Ještě, než se začal plně věnovat režii, patřil k předním osobnostem naší literární kritiky a esejistiky a divadelní teorie. Významná byla i jeho činnost překladatelská a editorská (např. Deníky Jiřího Ortena). Jan Grossman zemřel 10. února 1993, v průběhu příprav nové inscenace pro Divadlo Na zábradlí.
Vysílání: 24.5., 23.05 hod., ČT art