Scéna.cz 

Arénu čeká derniéra TETOVÁNÍ

Diváci dynamického souboru Komorní scény Aréna v Ostravě budou mít 27. dubna 2010 poslední možnost navštívit provokativní hru současné německé autorky Dey Loher TETOVÁNÍ. Tento titul zde pohostinsky nastudoval Jakub Špalek (premiéra 10. května 2009) v překladu Petra Štědroně.

Dramaticky vypjatý mikropříběh jedné patologické rodiny ozvláštňuje téměř básnický jazyk plný přiléhavých metafor, který postavy halí do dráždivého tajemství. Stěžejní události se nestanou na scéně, nýbrž v divákově mysli, herci „jen“ reagují na dějové zvraty v rámci vývoje těchto pěti rozporuplných postav. Gradaci příběhu spoluvytváří ohlušující elektronická hudba Radka Pastrňáka. Bodové reflektory budují intimní atmosféru pro niterné monology dospívající Anity (Tereza Dočkalová) a permanentní stížnosti rozjívené Lulu v podání Natálie Holíkové j.h.

První jmenovaná s užitím sporých prostředků dala postavě Anity potřebnou zranitelnou křehkost a zároveň tichou, avšak urputnou sílu, která jí pomůže se dostat z nenáviděného otcova objetí do milující náruče energického a dobromyslného květináře Paula (Josef Kaluža) a přitom ještě morálně podpořit ušlápnutou a nemocnou matku (Miroslava Georgievová), aby rovněž opustila zhoubné rodinné hnízdo.

Téma sexuální iniciace, jíž se v Tetování přeochotně ujímá manipulativní despotický otec Peci-Wolf (Dušan Škubal), volně cituje Wedekindovo PROBUZENÍ JARA, které tvoří jeden z nosných pilířů repertoáru Arény. Režijní výklad, stejně jako rozkrytí a následné uchopení psychologie vzájemných vztahů zůstaly sice někde na cestě, aniž by se dotkly cílové pásky, přesto je z hlediska společenské závažnosti problematiky domácího násilí, uvedení této hry dobrým dramaturgickým počinem. Především koncentrované výkony Terezy Dočkalové, Dušana Škubala a Josefa Kaluži, činí z inscenace trpce autentický zážitek, který jen tak z hlavy nedostanete.