Scéna.cz 

WTF – realita nebo virtualita?

Dost ulítlé, pomyslel jsem si po derniéře inscenace WTF (zkratka pro What The Fuck! – Do pr___ je to možný?). Nicméně toto mé zkratkovité hodnocení neznamená špatné, ba naopak. Proto vyvstal důvod podat svědectví o posledním odehraném představení této inscenace. Text Natálie Kocábové převedl do jevištní podoby režisér Jiří Hajdyla se souborem Divadla Puls. Kdo se pohybuje v divadelním zákulisí, dá mi za pravdu, že derniéra je svou osobitostí tvar, který je odlišný určitě o víc než tři levely od premiéry. Text je usazený, herci stoprocentně hrají více do hloubky, užívají si nuancí. Současně ale některé rekvizity již nemusí fungovat, jevištní fundus může být opotřebovaný, a pokud proběhla dlouhá doba od poslední reprízy, ne vždy naskočí dialog s lehkostí. A samozřejmě nemohou chybět různé kanadské žertíky.

Společně s několika diváky, a to spíš známými a spolupracovníky divadla, jsem přijal pozvání do „bytové restaurace“. Tento americký fenomén, který k nám postupně proniká, dostává v české kotlině díky historické konotaci trochu jiný rozměr. Připomeňme si český undergroundový jev – bytové divadlo. O to s větším napětím chápeme rozhodování páru Babu (Tereza Brodská) a Jana Průdka (Josef Hervert) před vchodem domu, zda na večeři jít nebo ne. Babu příslušné dilema rozsekne zásadním: „Je to na tvou zodpovědnost!“ V místnosti se objeví hostící manželský pár Hronků – Tereza (Lucie Radimerská) a Jakub (Václav Rašilov). Pro zvýšení dramatického napětí a rozbití případných možných koalic, které by v sudém počtu mohly nastat, a jejich závěry by byly neřešitelné, přibývá do počtu „týpek“ Matěj Houska (Václav Werner Kraus).

Režisér Jiří Hajdyla si výtečně pohrál s neotřelým jevištním tvarem. S napětím nechává postavy balancovat mezi realitou a virtualitou a k divákovi vysílá v signálech SOS textovou symboliku Natálie Kocábové. Herci si doslova užívají rozklíčovaných charakterů, navíc bravurně improvizují v derniérové atmosféře kanadských žertíků a osobních narážek. Klíč významů je sice známý pouze zasvěceným, ale divák je může přijmout, byť v jiných souvislostech. Mezi načrtnuté signály patří např. odkaz na shoppingové akce, přítomné cedulky obchodních řetězců (právě jedna z nich na koberci sice vyvedla z míry Terezu Brodskou, ale výborně vtípek kolegů vykryla). V charakterech pak zaujme ráznost Babu, jistá váhavost, snivá nepraktičnost Jana Průdka, rozkolísanost vztahu Terezy a Jakuba Hronka (např. divák netuší, zda se jejich pozvání do bytové restaurace nezvrtne v nějaký bizarní sex ve čtyřech…). Nejzáhadnější z pětice protagonistů je Matěj Houska (jasnější odkaz ve volbě jména nemůže ani být), u něhož netušíme, zda se jedná o povaleče, vyžírku, mamánka, nebo obyčejného troubu, který sice nemává vysokoškolským diplomem, ale dokonale lavíruje na vlnách vypočítavosti, prospěchovosti a jednoduše řečeno „vyčůranosti“. Po entrée jednotlivých postav nastávají výbuchy konfliktů, jejich uklidnění, otázkou je, zda i jejich vyřešení. Tady spíš musí zapracovat fantazie diváka, který se může pohodlně usadit a v klidu se začíst do divadelního komiksu, kde mj. narazíte i na ufony nad Berounem…
Natálie Kocábová tento stravovací happening z ničeho nic hodí v doslova hororové atmosféře do virtuálního studia. Protagonisté pochopí, že jsou účastníci televizní reality show. A přichází, alespoň pro mě určitě, nádherná souhra postav na jevišti s postavami na plátně. Přimíchání figur z filmového záznamu – Michala Kocába, Michala Horáčka, Jana Hřebejka a dalších má vtip. Mysteriózní završení je opravdu super. Nějak se z toho všeho vytratila divadelní tečka. Vlastně ani ne, před děkovačkou jsme zhlédli klip k inscenaci WTF - zde. Nezbývá mi než konstatovat: „Skutečně to možný je. Díky.“

Psáno z derniéry 26. května 2016.