Scéna.cz 

Ptákoviny Jana Vodňanského

Nikdy se dopředu neví, jak dopadne byť se sebevětší péčí a láskou připravované dílko, provozované na prknech...atd.... Za vším hledej ženu, říkalo se kdysi (asi podle vlivu žen na francouzském absolutistickém dvoře), tentokrát jich je třeba hledat dokonce několik. Od dramaturgie Forbíny paní R. Žaludové, která Janovi a Danielovi vnukla nápad s Ptákovinami. Dále přes přes jeho ženu, která úspěšně obnovila Janovu zdravou ješitnost, až po novou tvář, která posílila tradiční dvojici. Je jí Lenka Loubalová, zvládající bravurně nejen hlas, ale i momenty improvizace, a těch je Vodňanského ptákovinách dosti a dosti.

Jací lidé zde ve středu zasedli, bavili se a vytleskali si několik přídavků? Svou přítomností nás všechny potěšil redaktor Svobodné Evropy Ota Ulč a také malíř Jan Kristofori, architekt Violy Miroslav Mikula, úžasný "spoluhráč z publika", psychiatr Ratkin Honzák, režisér a bývalý nakladatel České expedice Karel Tomek a další příjemní lidé, odborníci ve svých oborech a vděční diváci s nadšením přijímající "druhou mízu" Jana Vodňanského, znovu jiskřícího jako kdysi, kdy bylo tak narváno v Činoherním klubu. Daniel Dobiáš, který je jeho "dvorním skladatelem" již několik let, je stejně úspěšným hledačem těch správných tónů k textu, jakým býval Petr Skoumal. První repríza Vodňanského ptákovin je 9. listopadu.
Úterý 17.října od 19:30 - Jiří Weinberger. Michal Vích: Ach ty plachty, kde je mám? (Divadelní divize DOPOLEDNE & ODPOLEDNE)
Ach ty plachty, kde je mám?, říká starý kapitán a ne a ne si vzpomenout. Čeká nás to taky? Jak rychle asi postoupí naše progresivní paralýza, dožijeme se svého konce při zdravém rozumu? Inu, netřeba si pokládat tyto otázky, neboť poezie nonsensu, jejímž předním evropským představitelem je autor textů Jiří Weinberger, se tak banálními problémy nezabývá. Prostě je. A je tentokrát v podobě poetického kabaretu, kterému nechybí švih, neustále nastavený moment překvapení a jakási útěšnost v absurditě lidské existence.
Čtvrtek 19. října od 19:30 - Laurychovo divadlo: Josefa nepředěláš; hrají a režírují a na místě vytvářejí: Luděk Malý, Jakub Žalud a ještě někdo do trojice protagonistů Laurychova divadla.
Školou žáků Ivana Vyskočila a Konzervatoří Jaroslava Ježka prošli přední hráči Laurychova divadla. Mají za sebou desítky, možná už stovky jevištních improvizací. Dát dohromady celovečerní improvizovanou hru si troufli před dvěma lety v Divadle Akcent a od té doby měsíc co měsíc vycházejí před publikum s předem domluvenými rolemi a neurčitou představou, co s nimi vlastně udělají. Hodně záleží na divácích. To co v nich hárá, se určitě nějak projeví ve hře, neboť to "visí ve vzduchu", zaplňuje prostor, z něhož jsou herci připraveni čerpat. Je to magie nebo nějaká kouzla? Spíš letitý trénink, posílený vědomě pěstovanou otevřeností k myšlenkám a neurčitým pocitům, poletujícím "ve vzduchu". Čekejte nečekané, můžete se stát svědky ztělesnění vašich nejtajnějších myšlenek, obav a přání.