Scéna.cz 

Sázka na kvalitu 2004

V neděli 3. října 2004 se v Divadle v Dlouhé udělovaly Ceny Sazky a Společnosti pro divadelní noviny za tvůrčí počiny v českém divadle v sezóně 2003/2004.
Hned v úvodu vystoupil na jeviště dramaturg České televize a požádal všechny přítomné o několik vřelých potlesků a zářných úsměvů, aby prý 8. října diváci ČT pochopili, že jde o kulturní, leč velmi zábavný večer. Jak zodpovědně se shromáždění kritici, divadelníci a čestní hosté svého úkolu zhostili, to mohl laskavý divák posoudit sám. Jisté však je, že tento skromný televizní mužík se coby předskokan velice osvědčil. Poté následoval vskutku pestrý a nanejvýš veselý program, kterým nás osobitě prováděl herec Miroslav Táborský. Díky celému souboru Divadla v Dlouhé a znamenitě sestavené koláži z jejího repertoáru se bránice diváctva zkrátka nezastavily. Snad až na závěrečném rautu.

Kdo a jaké ceny si tedy nakonec odnesl? V kategorii alternativní divadlo se díky Kratochvílení 2004 z ceny těšilo Divadlo Continuo Malovice a Pavel Šťourač. Jana Kodeta díky jeho Lole v Arše triumfoval v oblasti tanec a balet, Jiřímu Heřmanovi přinesl vítězství v kategorii hudební divadlo Bludný Holanďan z plzeňského divadla J. K. Tyla a konečně za svoji režii Nory v brněnské 7,5 a divadelní počin si z ranku činoherců odnesl sošku, šperk, diplom a šek na 150.000 Kč J. A. Pitínský. Hlavní cenu – herecký výkon sezóny získal Boris Rösner a to za ztvárnění Molièrova Harpagona v Národního divadla v Praze v režii Michala Dočekala. Kromě již zmiňovaného diplomu, sošky a šperku si odnesl též finanční prémii ve výši 200.000 Kč, což jak sám s úsměvem podotkl představuje deset jeho měsíčních platů.

Krom toho naší redakci přiznal, že z ceny má obrovskou radost, neboť: „Je to ocenění udělované divadelní kritikou a to jsou odborníci, kterých se my herci samozřejmě bojíme, tiše s nimi bojujeme, často s nimi též nesouhlasíme, ale pokud se jednou za čas takováto cena urodí, tak si toho člověk pochopitelně nesmírně váží. Já osobně to beru jako ocenění herectví jako takového, Národního divadla a všech svých kolegů a především svých hereckých pedagogů. Jim tedy patří můj největší dík.“