Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

S Robertom Rothom nejen o Shakespearovi

autor: archiv

Nevydrží být dva měsíce bez práce, miluje Shakespeara, někdy se učí texty jen tak pro radost. K divadlu šel prý kvůli depresím. „Došel jsem k závěru, že divadlo je levné antidepresivum, lék bez předpisu a navíc se mi hraní velmi líbí a baví mě, tak bych u toho rád zůstal,“ prozrazuje herec Robert Roth. Člen činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, který nyní účinkuje na Letních shakespearovských slavnostech v inscenaci Kupec benátský. Není to ovšem jeho jediná role v Shakespearovi – hraje také ve Večeru tříkrálovém, Bouři a Antoniovi a Kleopatře. Kromě toho ho čeká „role rolí“ – Hamlet.
„Miluji Shakespeara jako dramatika. Každá jeho hra obsahuje několik dalších her. To, že o nich vím při studování té jedné, to je velmi důležité. Shakespearovy hry jsou notoricky známé, takže se moc nečeká o čem to bude, ale jak se to udělá, jak se děj přesune do současnosti. Také proč se vlastně daná hra inscenuje v dnešní době. Proto všechno ho mám nesmírně rád. Čím víc do jeho her díky zkušenostem pronikám, tím mám větší pocit, se vší úctou k překladatelům panu Martinu Hilskému i k Ľubomíru Feldekovi, že texty Shakespeara jsou nepřeložitelné. Skládám oběma hlubokou poklonu.“

Martin Hilský dokáže vtisknout textu tajemství češtiny a pracovat s druhým významem slova. Ľubomír Feldek určitě také. Inscenace Kupec benátský bude letos končit?
Údajně by se měl hrát ještě další sezónu. Když čtu Shakespeara v originále, tak si kolikrát nevím rady, jak některé části reinterpretovat. Ovšem další fenomén spočívá v tom, že jedna věta může obsahovat až sedmdesát dalších vět, v tom je zase krása angličtiny.

Je to vaše první zkušenost s česko-slovenským projektem?
Ano. Další velkou roli hraje fakt, že v tomto nastudování Kupce benátského Židé jsou Češi a křesťané jsou Slováci.

Určitě dost odvážný režijní výklad.
U nás si málokdo uvědomil, že česky hovoří jen Shylock s dcerou Jessikou a Tubal.

Pojetí je odvážné i vzhledem k rozdělení republik, mohlo by to trochu hrát na nacionální strunu?
Zvlášť po našich posledních volbách bych se těmto asociacím nedivil. Bral jsem rozdělení republiky s těžkým srdcem, zejména, když jsem si naposledy vyslechl kompletní hymnu. Právě proto jsem do projektu šel. Lákal mě Shakespeare, režisér, ale hlavně česko-slovenské obsazení.

Praha ve vašich kritériích nebyla?
Určitě. Takovýto hrad u nás nemáme.

K divadlu se chodí kvůli prázdninám a vy si je kazíte hraním na Hradě, na hradech.
Nevydržím být dva měsíce bez práce. Nejde ani tak o výdělek, jako o to, že neumím pasivně odpočívat. Dva týdny mi úplně stačí, pak se nudím a jsem víc unavený, než kdybych dělal od rána do večera.

Co takhle štípat dříví?
Klidně, ale vedle toho potřebuji trochu přemýšlet a tak. Potřebuji vyvažovat deprese.

Vy přece nemůžete mít deprese?
Velmi často.

Dejte pokoj, jste šťastný člověk.
Možná to tak vypadá.

Zajímalo by mě, jestli když se nudíte, učíte se texty pro zábavu, jen tak do šuplíku?
Vy se mi asi budete smát, ale jednou jsem to už udělal. V šestnácti letech jsem se naučil Richarda III. Byl jsem jím tak fascinovaný, že jsem si řekl, že udělám všechno pro to, aby mě někdy na jevišti potkal. Velkou část Richardova partu umím dosud nazpaměť. Nyní mám v Praze také jednoho Shakespeara, kterého se učím z praktických důvodů, protože ho budu hrát na jevišti.

A to?
Role rolí.

Hamlet?
No. Příští rok. Tato hra by měla otevírat novou budovu SND v režii Petera Mikulíka.

Jaké jsou pocity?
Máme nový překlad Luba Feldeka. Už jsem si ho několikrát prošel. Nyní si čtu překlad Martina Hilského. Toto obsahuje celou historii hry, UrHamleta, originální text. Fascinuje mě to a těším se z toho. Je to pro mě oddych i práce.

Co to je podle vás Hamlet?
Konvence prostě tak nějak zafixovala, že je to role rolí. Na otázku, co budu hrát v příští sezóně, jsem odpovídal, že synovce dánského krále. Nikdo neuhádl, o jakou roli jde.
Hamlet je skutečně jednička. Máme na zkoušení rok, takový elegantní čas, jak v moskevském MCHATu.

To je standardní? Zkouší se tak dva měsíce?
U nás tři. Toto ale není konzervační komedie.

Ty vám nejdou k duhu?
Pokud se udělají dobře, proč ne. Nemám rád, když se inscenuje pouze na efekt. Chápu, že jsou diváci, kterým takovéto divadlo stačí, ale domnívám se, že by divadlo mělo trochu i vychovávat.

Jak si stojí Národní divadlo na Slovensku? Představuje nejvyšší divadelní metu?
Národní divadlo je to prostě top instituce. Myslím, že prestiž té instituce drží silné individuality, které nás reprezentují i zde v Čechách – Emília Vášáryová, Martin Huba, Marián Labuda a další. Oni patří do SND a dělají ten punc a štempl, poklad či jak to nazvat. Přistupují k herectví tak, že „neflákají“. Dělají to, co je baví. Toho všeho si na nich vážím. V sebemenší roli nikdy nezklamou.

Jak jste se vlastně dostal k divadlu - jen tak z deprese?
(Smích.) V podstatě z deprese nebo neschopnosti něco řešit. Když jsem začal mít rozum a zjistil jsem, že se u divadla můžu za něco schovat. Divák vidí, že myslím na Julii, a neví, že myslím třeba na Katarínu, a já mohu samozřejmě kdykoli popřít, na koho jsem myslel.
Došel jsem k závěru, že divadlo je levné antidepresivum, lék bez předpisu a navíc se mi hraní velmi líbí a baví mě, tak bych u toho rád zůstal.

Co je to jeviště? Tunel, světelný kužel… Dost ďábelské místo.
Vy si určujete, jestli jeviště vnímáte jako propast nebo jako nebe. Propast je, když člověk ztratí humor. Před měsícem jsem měl premiéru Dostojevského inscenace Cudzia žena a muž pod posteľou – titulní postavu Šabrina, která je zároveň vypravěčem a také vystupuje jako daný hrdina. V Dostojevském je jedna věta: Náhle jsem celou svou bytostí vnímal a cítil, že v okolí není nic. A tak jsem šel do divadla.

Robert Roth se narodil roku 1972 v Bratislavě. Vystudoval bratislavskou konzervatoř (1993). První angažmá od 1993 - Trnavské divadlo. Dále Nová Scéna (1993 – 1996), Bábkové divadlo Žilina (1996 – 1997) a od roku 2000 činohra Slovenského národného divadla.
Nejvýznamnější role v jiných slovenských divadlech: Nová Scéna: Pokrvní bratia (Mickey), 1993; Bábkové divadlo Žilina: Tatko Ubu (Ubu), 1995; Divadlo Andreja Bagara Nitra: Pacho sa vracia (Pacho), 1995; VŠMU + Štúdio 12: Táňa-Táňa (Ivanov), 2002.
Aktuální inscenace v SND: Carlo Goldoni Čertice (Toffolo); Martin Huba, Martin Porubjak Tančiareň; William Shakespeare Trojkráľový večer alebo Čo len chcete (Šašo); Daniel Besse Riaditelia (Denfert); Edmond Rostand Cyrano z Bergeracu (Kristián de Neuvillette); John Steinbeck O myšiach a ľuďoch (Curley); Mirko Krajči - Igor Holováč- Nikita Slovák Don Juan (Osud - herecká postava); Fjodor Michajlovič Dostojevskij Cudzia žena a muž pod posteľou (Šabrin).

17.7.2006 19:07:04 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!