Scéna.cz 

Petr Gazdík z krajiny La Mancha

Divadlo je prý dřina... Herec na sobě musí pracovat a starat se o sebe... Ponocování až do rána hlasu nesvědčí....To jsou známé pravdy a snad i proto herec Petr Gazdík (34) mluví mimo jeviště tišeji, než by kdo čekal. Jako člen Městského divadla Brno je nominovaný na cenu Thálie za roli Jeana Valjeana v muzikálu BÍDNÍ, jak jsme již na našem portále informovali. V rozhovoru jsme si povídali nejen o Tháliích, muzikálu a o roli Jeana Valjeana...

Patříte k hercům, kteří si cen jako je Thálie váží nebo pro vás naopak nemají velký význam?
Samozřejmě, že mě nominace těší, je to největší herecké ocenění v České republice. Cenu však nakonec nemusím dostat, a i kdybych Thálii získal, předpokládám, že to žádný velký přelom nebude. Budu jistě rád, ale nebude to ocenění jen pro mě, ale také pro naše divadlo. To, že je kterýkoli herec našeho souboru nominován na cenu, je dobrá reklama pro celé Městské divadlo Brno.

Jste neodmyslitelně spjatý právě s Městským divadlem v Brně, v jehož angažmá jste už třináct let. Uvažoval jste někdy o přestupu do jiného, například pražského divadla?
Jsem lokální patriot. Narodil jsem se v Brně, v našem divadle jsem hrál poprvé, když mi byly čtyři roky. Cítím se být součástí této scény. Navíc, pokud se jedná o hudební divadlo, jsem přesvědčen, že to nejlepší z muzikálu vzniká právě zde.

Čím si výjimečnost brněnského Městského divadla vysvětlujete?
Především díky Standovi Mošovi vznikl v divadle tým, který je mimořádně zkušený a profesionální. Navíc se domnívám, že zcela neusíná na vavřínech a stále se snaží o sebezdokonalování. To je velmi důležité, díky tomu totiž vznikají představení skutečně plně srovnatelná se zahraniční konkurencí. Mnohdy si kladu otázku, zda si brněnský divák vůbec uvědomuje, že má ve „svém“ městě větší divadelní nabídku než v současné době na londýnském West Endu - a to navíc v jednom divadle. Jedná se o skutečný fenomén.

Jak tedy divák rozezná komerční představení od kvalitního muzikálu?
Nemám rád, když se něco označuje jako komerce. Všechno je dnes komerční, všechno je na prodej. A to, že se představení dobře prodává, neznamená, že je umělecky nekvalitní.
A jak to divák pozná? Těžko říci, jestli vůbec. Musel by mít zkušenost ze světových scén. Já to jednoduše přirovnávám k tomu, jako kdyby v Mladé Boleslavi dělali škodovky a netušili, jak vypadá BMW. Těžko by asi vytvořili současný Superb a všichni, kteří by jezdili „embéčkem“, by zřejmě byli spokojení. Kdyby však nikdy neviděli BMW (smích).

Nemyslíte si, že jste na roli Jeana Valjeana mladý?
Domnívám se, že ne. Role Jeana Valjeana je svým věkovým rozpětím tak obsažná, že ji může hrát herec, který je starší a omladí se, či herec, který je mladší, avšak zvládá i starší charakter. V mém případě je to druhá situace. A snad se mi daří i osmdesátiletého starce zahrát natolik věrohodně, že o tom divák nijak dlouze nepřemýšlí.

Je to těžká role?
To je….

V čem?
Především náročností pěveckého partu, který je zkomponován v podstatě pro klasický operní tenor, avšak se schopností „muzikálové“ interpretace. Jako šéf muzikálu jsem vypisoval konkurz na obsazení. Ze tří stovek účastníků však nikdo neodpovídal požadavkům této role, proto jsme také byli rádi, že naší nabídku přijal Jan Ježek, který naši republiku jako Jean Valjean reprezentoval i při desátém výročí Les Misérables v Londýně.

Ovlivňují vás role v osobním životě?
Myslím si, že ne. Nežiji žádný schizofrenní život. Ale podle mě divadlo jako celek ovlivňuje každého, ať už diváka nebo herce. Divadelní hry a vše kolem nich přináší jakýsi obraz něčeho lepšího, o čem lidé třeba jen sní, ale už svou představu neumí žít. Považují se takzvaně za realisty. Reálná doba je mnohdy konzumní, racionální. Mě divadlo od dětství ovlivňuje v tom, že se snažím o ideálech přemýšlet a aplikovat je do normálního života. A tím snad aspoň trošku měnit věci kolem sebe k lepšímu. Věří, že to tak musí fungovat na každého...

Od roku 2004 jste uměleckým šéfem muzikálového souboru. Tato práce obnáší i návštěvy nejlepších světových scén a vybírání nových muzikálů pro Městské divadlo Brno. Vyhlídnul jste si v zahraničí nějakou roli?
V tomto jsem asi špatný týpek (smích). Vůbec takhle nepřemýšlím. Kdybych to přehnal, tak bych se viděl jako fatalistu, který bere věci prostě tak, jak přicházejí. V podstatě mě ani nenapadá žádná konkrétní ambice, kterou bych měl. Nemám žádnou laťku, které bych chtěl dosáhnout, ani žádnou roli, která by mě lákala. I když už jako klukovi se mi líbila jedna role, která souvisí s mým idealistickým náhledem na svět. Je to postava z Muže z kraje La Macha -Dona Quijota. On sní a to je dobré! Vzhledem k tomu, že jsem ale velký chlap a on mužem smutné postavy, tak se mi tuto roli asi nepodaří hrát. Což je podobné jako s Ježíšem. Taky bych si ho rád zahrál. Ale vždycky říkám, že by si diváci mysleli, že poslední večeře byla příliš vydatná (smích).

(Zpracovala Michaela Sagitariová)