Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Clarinet Factory překvapením nešetří

autor: archiv

Na konci května vyšlo novinkové album Clarinet Factory, které se zařadilo mezi nejvýraznější hudební události letošního roku. Hudební seskupení s názvem Clarinet Factory už si vydobylo ve svém žánru prestižní postavení – a to nejen u nás. Jeho vystoupení jsou originální, plná překvapení, prostě neopakovatelné zážitky. Totéž platí o jeho albech. Supraphon před časem vydal nové album, na kterém Clarinet Factory spojila síly s Alanem Vitoušem, Lenkou Dusilovou a Epoque Quartet. Na naše otázky střídavě odpovídali všichni členové souboru.

V Bookletu alba píše Dan Bárta, že se necháváte ovládnout svými nástroji; opravdu vás nástroje ovládají?
No, my se spíše snažíme ovládnout celý život ty klarinety, aby dělaly, co si usmyslíme, nicméně ony nám občas zdivočí a ovládají nás.

Dostanete se někdy při muzicírování do „transu“?
Mnoho našich kompozic je úplně bez pauz, založených na dynamice, gradaci, působí to někdy na organismus jako třeba holotropní dýchání. Nejvíce si ale užíváme takový ten tichý trans, když meditujeme a improvizujeme v extrémně tichých zvucích a vibracích.

Pod vašimi kompozicemi je vždy podepsáno více autorů; jak vznikají?
Různě, některé mají svého původce, ale u většiny jde o společné sdílení nápadů. Pod skladby se podepisujeme vždy společně, považujeme vše za týmovou práci.

Studujete etnické, domácí a zahraniční hudební žánry a styly?
Sledujeme, ale ne systematicky. Studujeme je tak, jak k nám přicházejí přátelé, jak jde život. Necháváme si svobodu a vytváříme vlastní styl.

Co symbolizuje název alba Out of Home?
Třeba to, že naše hudba je „na cestě“, není doma v žádném žánru a není ani úplně tradičně česká. Ale české příběhy v ní cítíme, takové malé české sny...

V souvislosti s vaší hudbou a novým albem mnoho lidí – kritiků – mluví o hledání; co hledáte?
Já myslím, že už jsme našli dost věcí, tvoříme jednoduché zvukové příběhy a hledáme v nich komunikaci s posluchačem jinak než je to v zavedených žánrech zvykem. Snažíme se otevřít jakýsi vnitřní svět emocí.

Vaše koncerty jsou šity na míru konkrétním klubům, tedy bude asi každý jiný...
Každý prostor vyžaduje citlivou dramaturgii, to je pro nás obecně důležité. I v průběhu koncertu jsme schopni měnit program a reagovat na náladu publika.

Jaké je ideální rozpoložení pro poslech vašeho nového alba?
Tohle netuším, spíše asi večer, není ale nutné všechny věci zkoumat, některé na sebe více prozradí po několikátém puštění, jiné zase hlavu vůbec nepotřebují a stačí je vnímat podprahově, jako náladu, chcete-li.

Kam by album mělo posluchače dovést?
Myslím, že je mnohoznačné, takže pokaždé jinam, záleží na náladě, denní době. Navíc třeba já si u poslechu jiných desek všimnu vždycky něčeho jiného, takže… dává to asi prostor pro různé konce.

Čím je, podle, vás, klarinet výjimečný nástroj?
Rozsahem a dynamikou, je mnohem výraznější ve změně emocí než ostatní dřeva. Úplně nejvíc možností ale poskytuje basklarinet. Ten nahradí i bicí – a v případě Petra Valáška dokonale!

Jak a kde si hledáte spolupracovníky?
Lenku Dusilovou jsme oslovili kdysi sami, ke spolupráci ale byla cesta tak asi pětiletá, Alan si naopak našel nás. Epoque Quartet jsme znali a domluvili se na jakémsi „pronájmu“ na větší akce.

S Alanem Vitoušem spolupracujete, dá se říct, pravidelně – a asi i v budoucnu budete, je to tak?
Pravděpodobně ano, spolupráce se ale promění, dáme mu více prostoru pro sólové výstupy.

Co do vaší hudby vnáší právě Alan Vitouš?
Hlavně momenty překvapení, používá zcela jiné nástroje, než by si napoprvé člověk představil, jiné rytmické struktury, jiné techniky hraní…

A Lenka Dusilová?
Lenka byla milým hostem, spolupráci s ní si šetříme více pro Eternal Seekers (možná spácháme druhou desku). Na Out of Home jsme ji představili jen jako vokalistku v takové spíše hravé poloze.

A závěrem zpět k vašemu novému albu: co nějaké perličky, nějaká ta lákadla?
Je jich dost. Vojta Nýdl zpívá na desce (i na koncertech) písně, Pepíno Valášek kromě kreací na basklarinet vyrobil i mnoho rytmů na své vlastní tělo a na albu není vyrobeno nic ze syntetických zvuků, vše jsou to „jen“ klarinety, perkuse, lidské hlasy a zmíněný body drumming.

6.9.2010 22:09:00 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel