Scéna.cz 

Databáze divadelních fotografií na internetu

Divadelní fotografie má v našich zemích dlouhou a silnou tradici. Ve druhé polovině 20. století se díky osobnostem jako Josef Koudelka, Jaroslav Krejčí a mnoha dalším vyvinula v samostatný a svébytný žánr umělecké fotografie. Díky podpoře z Norských finančních mechanismů má nyní Institut umění – Divadelní ústav (IDU) jedinečnou možnost digitalizovat, popsat a zpřístupnit přes 100 000 snímků mapujících posledních 60 let života českých divadel. Zhruba polovina z tohoto množství je již od dnešního dne přístupná v internetové databázi na adrese www.divadelnifotografie.cz. Samozřejmě jsou fotogalerie k jednotlivým inscenacím funkčně propojeny s již dostupnou on-line databází divadelních inscenací.

Databáze zahrnuje mimo jiné rozsáhlou dokumentaci díla nestorů divadelní fotografie Jaroslava Krejčího, Viktora Kronbauera, Viléma Sochůrka, Jaromíra Svobody a mnoha dalších známých i méně známých autorů. K dnešnímu dni nabízí snímky téměř dvou set autorů z téměř 4 000 inscenací uvedených na různých scénách po celé České republice. Ať už se jedná o inscenaci Prodané nevěsty v plzeňském Divadle J. K. Tyla, Rusalku Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, Zkrocení zlé ženy v podání souboru Slezského divadla v Opavě či například Romea a Julii v pražském Národním divadle, i po letech si budou moci uživatelé divadelní databáze připomenout atmosféru a podobu jednotlivých nastudování.

V přehledně vytvořeném systému mohou návštěvníci z řad odborníků i laické veřejnosti vyhledávat podle základních kritérií, jako jsou žánr, název inscenace či divadla, datum premiéry nebo podle účinkujících, inscenátorů a autorů. „Fotografie jsou nezřídka jedinou vizuální památkou na významná díla českých divadelních tvůrců. Obzvlášť starší inscenace se musely obejít bez jiných záznamů, a tak můžeme často jen podle dochovaných snímků zjistit, jak nastudování vypadalo,“ vysvětluje Ondřej Svoboda, zástupce ředitelky IDU, vedoucí Úseku fondů a služeb, a dodává: „Pro tyto účely je dokumentační funkce fotografií a zvláště pak větších sérií nepostradatelná. Většina snímků ale vykazuje také nesporné umělecké kvality a bez problému obstojí jako samostatné umělecké dílo, což dokazuje například množství fotografických výstav, které jsme v posledních letech uspořádali.“