Bolek Polívka čte Skácela
autor: archiv
zvětšit obrázekInspirován svými přáteli převyprávěl v 80. letech minulého století velký český básník Jan Skácel lidové pohádky Beneše Metoda Kuldy. Ty teď vycházejí v řadě supraphonských audioknih pod názvem POHÁDKY Z VALAŠSKÉHO KRÁLOVSTVÍ. A jde-li o Valašské království, kdo jiný by je tedy měl interpretovat než Bolek Polívka?
Jana Skácela jsem shodou okolností znal. Vídali jsme se od doby, kdy jsme někdy ve druhém ročníku JAMU v Brně začali dělat Divadlo Na provázku. Skácel měl naše divadlo rád, i když to tenkrát ještě fungovalo spíš na amatérské bázi. Čas od času jsem pak s Janem Skácelem popíjel, většinou to končívalo u nás v kuchyni na Jánské 12. Tento muž s havranem nad očima, jak píše v jedné své básni, tak u nás měl židli. Znali jsme se tedy od červeného vína.
Ne, seznámil jsem se s nimi až teď. Ani s Janem Skácelem jsme o nich nikdy nemluvili.
Natáčelo se v Olšanech, kousek od naší farmy, kde má skladatel David Rotter malé nahrávací studio. Asi tak 3 x 4 metry. A tam seděli dramaturgyně paní Dvorská a pan režisér Gillar a já jsem měl pocit, jako bych jim ty pohádky vyprávěl v nějakém intimním okamžiku v pokoji. Bylo to velice přirozené, žádné chladné studio, kde jenom odněkud z neznáma slyšíte režisérův hlas. Myslím, že ta blízkost je z nahrávky cítit.
Režírován jsem byl úsměvem a lehkými reakcemi, které vůči mně ti přítomní lidé projevovali. U přístrojů byl David, takže všechno bylo velice spontánní, jak jsem říkal: přirozené. Nechci říct, že se taková věc dělá vysloveně sama, ale šlo to spontánně a s úsměvem.
Lidé jsou stále uspěchanější, takže když třeba jedou v autě, rádi si něco poslechnou. Něco, co si sami vyberou. Často, když někam jedu, poslouchám desky nebo například Český rozhlas 3 – Vltavu či Český rozhlas 2 – Prahu. Nechci nikomu lichotit, ale je to tak: programy těchto stanic mě často potěší, mnohdy tam vysílají pro mě objevné věci, na kterých ulpím. Jsem ještě z generace, která obdivovala Radovana Lukavského, Noc s Hamletem, Jana Třísku nebo Rudolfa Hrušínského recitující Máj. To jsou pro mě naprosté skvosty, naprostá klasika. Démantické záležitosti s rovnováhou. Nakonec – vždyť jsem – ještě ve Vizovicích – vyrůstal na nedělních pohádkách. A naši poslouchali opery. Pro mě má rozhlas obrovské kouzlo!
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 19. týden
Světák Jan Libíček
Jaký byl ve skutečnosti veselý tlouštík českého filmu? Dokumentem připomínáme náhlý odch celý článek
HUDBA
Hudební tipy 18. týden
Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma celý článek