A. S. Puškin - víc než národní symbol
autor: Z webu
Snad v každém ruském městě je po něm pojmenována ulice, park nebo nábřeží. V centru Moskvy nalezneme „jeho“ náměstí: uprostřed se tyčí velký památník – socha básníka v nadživotní velikosti, nedaleko stojí divadlo, které také nese jeho jméno. Téměř všude, kde pobýval, nalezneme dnes muzea a pamětní desky, literární vědci se neustále zabývají jeho dílem.
Ano, jde o Alexandra Sergejeviče Puškina. Básník, prozaik, dramatik a publicista Puškin ovlivnil ve své zemi nejen literární vývoj, ale i podobu spisovného jazyka. V jeho tvorbě se odrážejí tři směry: klasicismus, romantismus a realismus. Zejména prvky realismu v jeho díle ovlivnily pokračovatele, hlásící se k jeho odkazu.
Přestože se Alexandr Sergejevič narodil ve šlechtické rodině a musel proto už od dětství brilantně ovládat francouzštinu, zrál v něm hluboký vztah k ruské poezii a mateřštině vůbec, a to díky výchově babičky a chůvy. Ty měly v dětství největší vliv na jeho citový vývoj. Básníkovo nadání se výrazněji projevilo už při studiu na Carskoselském lyceu nedaleko Petrohradu, kde začal psát poému Ruslan a Ludmila. Původně měl pracovat v petrohradském Kolegiu zahraničních věcí.
Díky svým veršům byl ale v nelibosti carských kruhů, působil také v literárním uskupení Zelená lampa a netajil se ani svou kritikou nevolnictví. V této době píše ódu Volnost a další poezii. Za „provokující“ literární výtvory byl poslán do vyhnanství. Poznal tak mnohá místa a zákoutí matičky Rusi, například Kavkaz, Krym (Zde vznikla například jeho romantická poéma Kavkazský zajatec. Tragický příběh lásky mladých hrdinů s romantickým patosem nacházíme později i v poémách Cikáni a Bachčisarajská fontána.), dále Kišiněv, Oděsa a také statek v Michajlovském. Po šesti letech se na základě rozhodnutí cara Mikuláše I. vrací do rodné Moskvy. Stalo se tak téměř rok po neúspěšném povstání děkabristů. Car si přál udělat z Puškina básníka svého dvora. Tvrdou cenzurou v něm ale naopak ještě více poživil odpor k sobě a k politickému zřízení. Básník nemohl ani vydávat, ani veřejně číst díla, která Mikuláš I. neprohlédl a neschválil.
Po zásnubách s Natálií Gončarovovou odjíždí v roce 1828 zpět na Kavkaz, kde hledá větší svobodu a inspiraci. Během autorova pobytu v Boldině spatřily světlo světa například Bělkinovy povídky, ale i dramata Mozart a Salieri či Kamenný host. Zde také dokončil román ve verších Evžen Oněgin, román, který se stal mezníkem v historii světové literatury. Nejen zobrazení postavy Oněgina – „zbytečného člověka“- stále oslovuje čtenáře, ale i způsob, jak básník představuje typy hrdinů, kteří nejsou na hony vzdáleni skutečnému životu. Bohatost slovní zásoby, zašifrovaná ironie, osobitost verše, to vše svědči a autorově umu. (Evžen Oněgin byl už mnohokrát přeložen do češtiny. Jmenujme alespoň překlady Josefa Hory, Olgy Maškové, Hany Vrbové a Milana Dvořáka. Poslední z nich se objevil na knižním trhu v roce 1999.)
V roce 1831 se Alexandr Sergejevič vrátil a oženil se s Natálií Gončarovovou. V závěru svého krátkého (přesto však umělecky plodného) života napsal například Pikovou dámu, Kapitánskou dcerku a také pohádky.
Lstivé řeči o jeho manželce vyprovokovaly Puškina, aby vyzval k souboji důstojníka Dantese. Na následky zranění za dva dny zemřel. 26. května uplyne dvě stě pět let od jeho narození. Snad si i u nás vzpomeneme na autora nejen ruského, ale především světového, významu.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Slovácké divadlo uvede napínavé drama
Slovácké divadlo v sobotu 27. 4. 2024 čeká další premiéra. Tentokrát se do čela inscenačního týmu postavil eme celý článek
HUDBA
Hudební tipy 18. týden
Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek
OPERA/ TANEC
Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby
Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav celý článek