Scéna.cz 

Blanka Jakubčíková Od Krista k Ježíši

Od 22. listopadu 2005 se v pražské Gallery Art Factory koná výstava Blanky Jakubčíkové Od Krista k Ježíši. Výstava potrvá : od 22. listopadu do 20. ledna 2006.
Blanka Jakubčíková (1971) pochází z Brna, kde studovala fakultu architektury na VUT a fakultu výtvarných umění, ateliér Ivana Kříže, Jamese Janíčka a Václava Stratila. Po absolutoriu pracovala jako asistentka ateliéru kresby Václava Stratila, absolvovala tvůrčí stáž v centru Egona Schiele v Českém Krumlově. Nyní již několik let působí v Praze, kde se velmi aktivně věnuje umění – maluje obrazy a píše básně. Poezie Blanky Jakubčíkové odráží metaforický svět její výtvarné práce.

Blanka Jakubčíková začíná na české výtvarné scéně patřit k výrazným a nepřehlédnutelným mladým autorkám, jejichž tvorba se s provokativní úderností zapojuje do ožehavých společenských diskurzů. Ve svém díle se dotýká „velkých“, „posvátných“ a „tabuizovaných“ témat, mnohdy zakotvených v křesťanské tradici, která však s důmyslnou rafinovaností dekonstruuje, aby z nich nakonec vytvořila společenskou aktualitu. Její obrazové a kresebné cykly, často doprovázené takřka reklamními slogany, nepostrádají ironii, sarkasmus, absurditu ani humor a zároveň vypovídají o značném literárním a vůbec kulturně historickém povědomí autorky. O tom svědčí i práce z přelomu 20. a 21. století, v nichž záměrně cituje z díla Feliciéna Ropse, jednoho z nejprovokativnějších umělců doby fin de siècle, jehož tvorba souvisela s celkovou revizí hodnotového systému tehdejší společnosti. Také Blanka Jakubčíková řeší problém „boje“ pohlaví a rozdílnosti mentalit mezi mužem a ženou, stejně jako Freudistickou otázku erotismu, otevřené sexuality či sexuální orientace, příležitostně umocněnou esoterickou symbolikou. Její barevné cyklické kresby mají podobu komiksové výpovědi na pokračování i plakátové transparentnosti, která si snadno hledá svého adresáta. V nejnovější sérii velkoformátových kreseb fabuluje Blanka Jakubčíková biblické příběhy Nového zákona s jejich ústřední postavou, Kristem. Historiky odmítaný přístup domýšlení, označovaný jako „co by bylo v dějinách, kdyby“, poslouží autorce pro vytváření vlastních, bezprecedentních vizí a příběhů, překračujících tradici literární i archeologickou. Už se nejedná o apelativní výkřik, jako u předchozího cyklu, ale spíše o suverénní koncept, odvolávající se na romantickou tradici.