Scéna.cz 

Argo: Vítání debutů

Nakladatelství Argo, které se může chlubit nejen literární kvalitou, ale i grafickou úpravou knih, již tradičně pro okruh zájemců pořádá na nejrůznějších místech Prahy nejen křty nových knih, ale také čtení. Poslední akce tohoto druhu se odehrála v kavárně Mlýnská na Kampě, a kromě obou autorů – debutantů (Marek Janota a Jan Rupp) se jí zúčastnili režisér Radovan Lipus, herec Kamil Halbich (který přečetl ukázky z obou knih) a program doplnila dámská část souboru Žebřík, která si dala jméno Herky. Příjemný podvečer. Oba autoři prozradili, jak se jejich prvotiny dostaly do nakladatelství Argo (a bylo to povídání docela veselé, které ukázalo, jak významnou roli může hrát v literární kariéře náhoda). A které knihy se křitily?

Marek Janota: Všechno co vidím
Novela vypráví příběh mladého architekta, který výrazným způsobem zasáhne do života jedné městské čtvrti. Je zasazena do prostředí, s nímž je autor dobře obeznámen (developerská firma a studio), hlavní hrdina a vypravěč je vnímavým, do velké míry neangažovaným pozorovatelem. Je téměř vykonstruován jako pouhá vnímající, nehybná stavba, která si zachovává architektonický odstup, s nímž hledí na kolem plynoucí pomíjivost.
V novele se vystřídají dvě prostředí: londýnské studio (navrhuje rutinní nákupní centra) a smyšlené české studio Homola & Janík, které je po všech stránkách odlišné (menší, komičtější, hravější) než ono studio v Londýně – ani tady ale není středem zájmu architektura coby estetický čin.
Novela však není pouze příběhem mladého architekta, který se vrací z Londýna do Čech, je také příběhem jeho vztahů a letmých lásek, příběhem městské části, která má ustoupit snu o gigantickém nákupním centru, příběhem o nenápadném omezovaní osobních svobod, příběhem o až příliš „šťastných“ zítřcích.

Jan Rupp: Ostřinec
Na výlet do Ostřince, fiktivního hornického města, kde už nic nepřipomíná bývalý blahobyt, ale jehož obyvatelé nikdy neztratili svou hrdost, přijíždí hlavní hrdina Boris. Řada bizarních setkání s místními a jejich svérázným přístupem k životu v něm zprvu vyvolává údiv a vztek, později snad i soucit. Ale jak Borise Ostřinec, podoben černé díře, pomalu vtahuje do svých útrob, propadá se do jiného světa a jiného času, kde je možné doslova cokoliv a odkud vůbec není snadné uniknout. Borisovo hledání cesty z města, doprovázené řadou fantasmagorických událostí, je však současně hledáním cesty k sobě samému, k vlastnímu svědomí. Přivedla ho do Ostřince jen zvědavost, touha po zážitcích či snad snaha pomoci, nebo za vším stála jen nadřazená potřeba zhlédnout cizí nouzi a neštěstí? Aby Boris odpověď nalezl, musí se zbavit role výletníka a jako ostřinečtí horníci se spustit až na temné dno vlastní duše.